Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 06.01.2010 11:00:53 

Historie
Nejpopulárnější hra na světě - fotbal - má i velice mnoho stolních podob. Knoflíková kopaná je jednou z nich a podle našeho názoru je jednou z nejdokonalejších napodobenin této kouzelné hry. Říkáme kouzelné proto, že nejspíš oplývá jakýmsi magickým nábojem, jelikož jí dokážeme být přímo zhypnotizováni. Protože nás zajímá natolik, nespokojili jsme se jen s jejím samotným provozováním, ale chtěli jsme i objasnit něco z její historie.
Vývoj této hry není tak jednoznačný, jak se na první pohled může zdát. Abychom mohli lépe objasnit vývoj knoflíkové kopané, je třeba se zmínit i o podobných stolních hrách, které vznikaly na podobných či stejných základech.


Knoflíková u nás
Jednu z prvních zmínek o knoflíkové kopané na našem území máme z dopisu Vladimíra Polejeho, jenž v roce 1993 napsal do deníku Expres: "Z vyprávění mého strýce vím, že koncem 20. let se jeho otec, který vlastnil malou krejčovskou dílnu, odkud si staré nemódní knoflíky brával jako své hráče, který se této zálibě s kamarády věnoval."
            Naopak od pana Vladimíra Krumphanzla, který svého času právě o knoflíkové kopané psal v deníku Expres pravidelně, jsme se dozvěděli, že tato hra v období mezi 1. a 2. světovou válkou byla oblíbenou zábavou dětí na dobříšsku.
            Jistá paní Studená z Brna vzpomíná, jak v době, kdy navštěvovala základní školu někdy kolem roku 1946, cvrnkanou hráli na rýsovacích prknech, které se v té době  používali na předmětu rýsování. Ve stejné době se na školách delší dobu hrávala  na školních lavicích takzvaná desetníková cvrnkaná, kdy se místo knoflíků používaly mince. Větší mince představovali hráče, menší "desetníky" pak míč.
            O jedné z verzí knoflíkandy mluví i Vladimír Novák ve svém dopise, který byl též uveřejněn v deníku Expres: "Knoflíkovou kopanou jsme hráli celá parta ve stáří od dvanácti do osmnácti let, protože můj bratr byl o pět let starší a ti větší nás 'prťousi' brali až tehdy, když zjistili, že je také občas porazíme. Hráli jsme na hřišti o rozměrech 120 x 80   cm, mantinely asi 1,5 cm vysoké a branky ze svářecího drátu potažené gázou a uvnitř byl závěs pro tlumení zvláště tvrdých střel. Knoflíky jsme používali zásadně dámské s rovným povrchem, aby se na ně daly nalepit dresy. Mužstvo se skládalo z brankáře a pěti hráčů. Knoflíkové kopané jsme věnovali prakticky celý volný čas."


Knoflíková ve světě
     Možná by se mohlo zdát že knoflíkový fotbal je čistě českou záležitostí, ale není tomu tak asi se už nepodaří zjistit kdy a v jakém státě poprvé někdo cvrnknul do knoflíku. Jak už bylo zmíněno na začátku naší brožury, knoflíkanda měla a stále má desítky či stovky podob. To samozřejmě platí i v celosvětovém měřítku. Co stát to většinou několik dalších variant. Většinou se však tyto podoby shodují v počtu hracích figur a v podobě hrací desky. Jelikož hra vychází ze skutečného fotbalu je toto zcela logické. Pravidlem též bývá i počet dvou hráčů jež stojí jako soupeři proti sobě. V čem už se však varianty trochu rozcházejí jsou rozměry ať už hřišť či branek ale i hracích figur. Navíc ani knoflík jež hře dal své jméno nemusíme někde najít a místo něj do podoby hrací figury či míče jsou pasovány různá kolečka či kostičky. No a kde už se rozchází hry úplně jsou její podrobná pravidla o tom jak se uvádí figury do hry, co následuje při které situaci, jak se hráči střídají apod.  Na následujících řádcích bychom zmínili několik států kde se hra hraje, napsali o jejich hlavní organizátorech a přiblížili si nejznámější varianty z různých koutů naší planety.
     První zmínka o knoflíkovém fotbale ve světě je z roku 1900 kdy se ve španělském městě Huelva hrál 12. prosince zápas mezi Jose Quintero Muniz a jeho neznámým přítelem. Přičemž tato informace pochází od Munizova vnuka. V roce 1910 se pak v nejmenovaném anglickém časopise objevuje reklama na stolní fotbal. Kde podle obrázku je jisté že figurky byly knoflíky. Je též možno se domnívat že knoflíkový fotbal vymyslel některý fotbalový trenér, který na hře vyučoval taktiku. Lord Fenner Brockway (narozen 1888) tvrdil, že on vynalezl knoflíkový fotbal v roce 1917, když byl  uvězněný jak odpůrce vojenské služby. Podobnou hru hráli britští námořníci vojenského loďstva na vlněných přikrývkách, během války na palubách svých lodí. Po skončení první světové války se stává knoflíkový fotbal oblíbenou zábavou studentů na ruské vysoké škole v Bělehradu. Do téhož roku se také datuje představení hry v Brazílii, španělskými námořníky. Podle poznatků srbských kolegů se též již hra objevuje v Žatci (Československo), v Cluj (Rumunsko) a Szekesfehervar (Maďarsko)
            V současnosti se hra provozuje v několika zemích na světě v mnoha variantách a v různých klubech či asociacích. Nejvíce je hra rozšířena určitě v Brazílii, kde víme o zhruba sto různých asociacích a klubech ve 13 brazilských státech. Celkově však se knoflíkový fotbal zde hraje minimálně v deseti variantách z nichž nejrozšířenější je tzv. Dadinho verze.Vedle Brazílie je pak na americkém kontinentě rozšířena  i v Argentině a Uruguay.
            V Evropě je pak největší základnou knoflíkového fotbalu Pyrenejský poloostrov, tzn. Především Španělsko a Portugalsko. I zde však platí že je hra provozována v několika variantách a různých federacích. Konečně ještě zmiňme Maďarsko, Srbsko, Slovensko  kde existují také sdružení zabývající se knoflíkovým fotbalem.

Vznik ČLHKK
V roce 1983 se na základní škole v Praze 3 na Havlíčkově náměstí uskutečnil Velký únorový turnaj v knoflíkové kopané za účasti 14 žáků základní školy. Turnaj zorganizoval Petr Valenta společně s pionýrskou skupinou působící na této škole. Účastníci turnaje tuto hru z většiny již provozovali dříve a tak nebylo třeba žádné velké reklamy. Nedlouho po tomto turnaji však hřiště, na němž se turnaj hrál, přišlo v zapomnění.
    Zde ho v roce 1984 objevil Jaroslav Jarušek, tehdejší vedoucí jednoho z místních oddílů a jelikož ve stručnosti znal pravidla, hra ho natolik nadchla, že ji přinesl do svého oddílu a vymyslel si  pravidla svá, jelikož původní neměl k dispozici.  V letech 1984 a 1985 se mu podařilo touto hrou zpestřit činnost na vojenské posádce v Zadním Chodově u Mariánských Lázní. V tomto období zde proběhly tři turnaje Podzimní liga RTL, Velikonoční turnaj a Jarní liga RTL vždy za účasti nejméně 12 hráčů. V roce 1986, kdy se Jarušek vrátil z vojny, se hra opět objevuje v oddíle pod jeho vedením. V roce 1990 je v časopise Sedmička vyhlášen první zkušební ročník Pražské ligy v knoflíkové kopané uvedené jako turnaj tří až pětičlenných družstev. Přestože si několik zájemců napsalo vzápětí o podrobná pravidla knoflíkové kopané, s přihláškami do turnaje to vyšlo naprázdno. O rok později se však celá akce opakuje a to se již hlásí devět družstev. V roce 1992 je družstev již šestnáct.
    V té době se stává knoflíková kopaná velkým hitem 166. skautského oddílu pod vedením Jardy Jaruška a spřátelených oddílů. To vede k tomu, že 8.2.1993 šest členů tohoto oddílu zakládá Českou asociaci hráčů knoflíkové kopané jako dlouhodobou akci pořádanou pod skautských střediskem, kde oddíl působil.
Koncem téhož roku se mění název na Českou ligu hráčů knoflíkové kopané a akce má v té době třicet aktivních zájemců především z Prahy, výjimku tvoří dva hráči z Mladé Boleslavi.
V roce 1994 akce nachází své zájemce v dětském oddíle v Dětenicích na Jičínsku, v klubech správných kluků v Žatci a v Praze a i mezi jednotlivci  neregistrovanými v jiných sdruženích a to v Týništi nad Orlicí. V té době je v ČLHKK  registrováno přes sto zájemců v pěti oblastních ligách. V květnu 1995 se vzhledem ke stále se zvyšujícímu počtu zájemců ČLHKK registruje na Ministerstvu vnitra jako samostatné sdružení. Stalo se tak především proto, že  zájem o knoflíkovou kopanou přerůstal rámec Junáka stejně jako i věk zájemců. Přihlásili se i hráči, jejichž věk se již dávno nedá nazvat dětským. Přesto všechno ČLHKK zůstává organizací především pro děti a mládež, ať už si knoflíkovou kopanou vezmou za své organizované kolektivy nebo zájemci nepatřící do žádného sdružení.
TOPlist
 Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek